O ZÁCHRANNÉ STANICI
Stanice vznikla v roce 1984 a původně působila pouze v okolí Poděbrad. Postupně rozšířila svoji činnost nejprve do celého okresu Kolín a Nymburk, později přibyly okresy Mladá Boleslav, Praha východ a Jičín. S přibývajícím územím vznikla struktura zahrnující sídlo stanice v Pátku a odběrná místa v jednotlivých okresech. Tento systém se dlouhodobě osvědčil a umožňuje převzetí a kvalitní ošetření živočicha na základě oznámení na kontaktní telefon kdekoliv v rámci působnosti stanice. Postupem času již stanice v Pátku svým zázemím přestala vyhovovat podmínkám, na tomto základě se začal vyvíjet projekt na vybudování nové stanice v oblasti Huslíku u Poděbrad. Tento nový areál byl otevřen v prosinci roku 2015. Hlavní naší náplní je péče o zraněné volně žijící živočichy a především praktická ochrana přírody. Naším předním cílem je uzdravení a navrácení vyléčených živočichů zpět do volné přírody. V roce 2015 stanice přijmula 1665 živočichů, z nichž přibližně 60% se podařilo vrátit do volné přírody.
Ozáchrannéstanici
Na obrázku je vyznačena působnost záchranné stanice Huslík.
EXPOZICE ŽIVOČICHŮ
Výr velký
(Bubo bubo)
Výr velký se k nám do stanice dostal po nárazu na překážku. Má vylitý sklivec jednoho oka, toto zranění znemožňuje úspěšný lov. Proto tato naše největší sova, zůstane v naší péči, jako trvale handicapovaný svěřenec.
Výr velký je naše největší sova. Má sytě oranžové oči a rozpětí až 1,7 metru. Hnízdí ve skalách a ve stráních na klidných místech. Říká se mu někdy malý noční orel. Má obrovskou sílu v pařátech.
Výr velký je schopen ulovit zajíce, tetřeva i srnče. Jeho hlavní potravou jsou však ježci a mohou to být i různí savci. Proč loví ježky? Ježek je aktivní v noci. Funí, dupe a výr jej může snadno zaměřit svým vynikajícím sluchem. Sluch sov je minimálně 10 krát lepší než u lidí. Dospělý výr stojí na vrcholu potravního řetězce. Jediný kdo mu může uškodit je člověk.
Jezevec lesní
(Meles meles)
Mládě jezevce se k nám dostalo v roce 2013. Při srážce s automobilem přišla tato samice o rodiče. Samice byla závislá na péči rodičů a ve chvíli kdy tuto péči převezme člověk dochází k vytvoření silného vztahu, nejdříve hraje ošetřovatel roli rodiče a později i potencionálního partnera. V takovýchto případech je velmi obtížné vrátit zvíře do volné přírody, neboť ztratilo přirozený strach vůči člověku. Tomuto procesu se říká imprinting.
Vetší lasicovitá šelma se zavalitým tělem na nízkých končetinách se širokými lysými chodidly a s dlouhými drápy. Štíhlá hlava je v poměru k tělu malá a vpředu protažená v pohyblivý rypáček. Žije v lesích a pro svůj styl života bývá často nepozorován. Velkou část svého času tráví v norách tzv. hradech. Staví si dvě složité nory s několika místa na obývání, jednu jezevec používá přes léto zatímco do druhé se ukládá k nepravému zimnímu spánku.
Naše sovy
Kalous ušatý
(Asio otus)
Kalous ušatý je středně velký druh sovy z čeledi puštíkovitých hnědého a černého zbarvení s charakteristickým prodlouženým opeřením kolem ušních otvorů, díky kterému získal svůj název v mnoha světových jazycích. V České republice se jedná o jednu z nejhojnějších a nejrozšířenějších sov vůbec. Jejím přirozeným biotopem jsou převážně řídce porostlé otevřené kulturní krajiny, přes den se často zdržuje v lesích. Více než 90 % veškeré potravy kalouse ušatého tvoří drobní hlodavci, nejčastěji hraboši, myšice, norníci, mladí potkani a krysy. Dále jsou v jeho potravě zastoupeni i jiní malí savci, jako jsou např. veverky, mladí králíci, rejsci, či krtci, ale své menšinové zastoupení zde mají i netopýři, ptáci až do velikosti kosa nebo špačka.
Puštík obecný
(Strix aluco)
Puštík obecný je noční pták z čeledi puštíkovití. Je sovou běžně se vyskytující na českém území. Jeho přirozeným prostředím jsou zejména listnaté, ale i smíšené a jehličnaté lesy, háje i parky, někdy i sady a zahrady. Aktivní je v noci, živí se převážně lesními hlodavci (myšice, norník), hmyzožravci (rejsek, krtek), dále ptáky do velikosti sojky a obojživelníky. Občasně konzumuje i větší hmyz a výjimečně i ryby.
TIP: Pokud byste chtěli slyšet, jakým způsobem se puštík ozývá stačí dorazit k areálu okolo 8 hodiny večer a s největší pravděpodobností ho uslyšíte. Pro ty z vás kterým se nechce čekat jsme připravili interaktivní ceduli (u pozorovatelny srnčího výběhu) s nahranými hlasy živočichů, na jedné z nahrávek uslyšíte i puštíka.
Kalous pustovka
(Asio flammeus)
Kalous pustovka je převážně tažný pták. V České republice běžně protahuje nebo zimuje, hnízdění je však výjimečné (0-5 párů ročně). Pustovka je často aktivní i ve dne, zejména v období toku a hnízdění, kdy samec často krouží na obloze okolo hnízda. Živí se různými drobnými hlodavci, nejčastější obětí je hraboš polní.
Moták pochop též pochop rákosní
(Circus aeruginosus)
Oba samci motáka se k nám dostali pro zranění elektrickým proudem.
U motáka pochopa, právě tak, jako u ostatních motáků, je výrazně vyvinutý pohlavní dimorfismus daný velikostí a zbarvením.
Větší a těžší samice je shodně s mladými ptáky jednobarevně hnědá, celkově tmavší než samec, jen vrch hlavy má světlý, smetanový (připomínající žlutou čepičku) a bílý kostřec. Mladí ptáci jsou ještě tmavší než samice, bez čepičky.
Orel mořský
(Haliaeetus albicilla)
Samice orla mořského narazila do drátů elektrického vedení, následkem zranění utrpěla otevřenou zlomeninu levého křídla. To bohužel již nešlo zachránit a část křídla musela být amputována.
Orel mořský je velký druh dravce z čeledi jestřábovitých, patřící k největším žijícím orlům vůbec. Žije v blízkosti vod na rozsáhlém území Evropy a Asie a živí se převážně rybami a ptáky. V minulosti z mnoha oblastí Evropy zvláště v důsledku lidského pronásledování zcela vymizel, od 80. let 20. století však začala jeho početnost opět stoupat a postupně obsadil řadu původních hnízdišť. V blízkosti poděbradska je několik hnízdišť orlů mořský, několik páru každoročně hnízdí na Ražďalovicku, v oboře Kněžičky u Žehuňského rybníka a také v okolí Pňovského luhu.
Vydra říční
(Lutra lutra)
Vydra říční je známá lasicovitá šelma a jediný druh vydry vyskytující se na území České republiky. Všeobecně je rozšířená v Evropě, Asii a severní Africe, kde ji můžeme spatřit poblíž stojatých i tekoucích vod, občas se dostane až do moře nebo oceánu, přičemž však požaduje pravidelný přístup k sladké vodě. Vydra je skvělý plavec a potápěč a ve vodě může vydržet i déle jak 5 min, přičemž může uplavat až 400 m. Na lov se ve většině lokalitách vydává až v pozdní části odpoledne, kdy není sluneční záření tak silné. Vyhrabává si poměrně dlouhou noru s doupětem v hlinitých březích nebo pod kořeny stromů, přičemž do ni bývá často vchod pod vodní hladinou, čímž se stává nepřístupnějším pro mnoho vydřích predátorů. Za jeden den zkonzumuje vydra říční velké množství potravy. Živí se přitom především vodními živočichy, zvláště pak rybami, občas i měkkýši, obojživelníky, drobnými savci nebo mladými vodními ptáky.
Krkavec velký
(Corvus corax)
Krkavec velký je velký černý pták z čeledi krkavcovitých. Je největším pěvcem České republiky. Je chráněný zákonem jako ohrožený druh. Není co do potravy nijak specializovaný, dovede se do značné míry přizpůsobit nabídce okolního prostředí. Jako všežravec se živí lovem drobných obratlovců (hlavně hlodavců, zajíců a ptáků), vajíčky ptáků, různými semeny, jako mrchožrout nebo také odpadky na skládkách. Krkavec velký dorůstá velikosti kolem 50 centimetrů a hmotnosti 1,5 kilogramu. Stavba těla je typická mohutným vysokým zobákem, na rozdíl od podstatně menšího havrana polního má opeřený kořen zobáku. Jeho šat je černý s kovovým leskem, na hrdle mu charakteristicky odstává peří.
Nosál červený
(Nasua nasua)
Nosála červeného někdo vypustil do přírody v okolí Kolína. Po převezení do záchranné stanice začal nosál odmítat potravu a začal být agresivní, proto jsme ho přesunuli do expoziční části. Zde se nosálovi daří o poznání lépe a zvyká si na lidi.
Nosál červený je medvídkovitá šelma. Má velmi dobře vyvinutý nos, kterým může otáčet až o 45° a prozkoumávat tak své okolí. Nejen čich, ale i ostatní smysly mají nosálové velice dobře vyvinuté: například smysl pro rovnováhu, využívá svůj ocas, který ji udržuje. Nosál je velice přizpůsobivým tvorem, je všežravec, žije v oblastech deštných pralesů, kde jsou velice tvrdé podmínky pro život.
Krkavcovití ptáci: Havrani, Straky a Kavky
Havran polní
(Corvus frugilegus)
Havran polní je velký krkavcovitý pták. e velký přibližně jako vrána, dorůstá 45–47 cm, váží 200–625 g a v rozpětí křídel měří 81 – 94 cm. Náleží mezi silně společenské ptáky. V mimohnízdním období se vyskytuje v početných hejnech. Na společných nocovištích se mnohdy shromažďují i celé desetitisíce ptáků. Je typickým všežravcem, vyhledává převážně žížaly, hmyz i jeho larvy a odpadky, v menší míře požírá i ovoce a ptačí vejce, dokáže ulovit i menší savce. Několikrát byl již zaznamenán i u mořského pobřeží, kde loví převážně vodní hmyz a korýše. Přes zimu s oblibou navštěvuje skládky a centra měst.
Straka obecná
(Pica pica)
Straka je krkavcovitý pěvec velikosti hrdličky, s výrazným černobílým zbarvením a dlouhým stupňovitým ocasem. Má poměrně krátká a široká křídla a její let je ve srovnání s jinými krkavcovitými těžkopádný. Straky mají velmi rozmanitý jídelníček. V podstatě jsou schopny živit se čímkoliv včetně odpadků. V přírodě se živí převážně různým hmyzem, měkkýši, drobnými obratlovci nebo většími mršinami, ale i rostlinnou stravou, převážně semeny a různými plody. Při sběru potravy se často prochází po zemi, ale sbírá potravu i na stromech a podobně. Straka vybírá z hnízd vejce a mláďata, což je důvod, proč bývá označována za škodnou. Není oblíbena také pro svou pověst ptáka-zloděje (kvůli její údajné zálibě v lesklých předmětech) nebo snad i pro svůj nelibozvučný zpěv.
Kavka obecná
(Corvus monedula)
Kavka obecná je druhým nejmenším druhem rodu Corvus. Dorůstá délky 34–39 cm a v rozpětí křídel měří 67–74 cm. Hmotnost u dospělých jedinců se pohybuje mezi 220-270 g. Obě pohlaví jsou převážně černá nebo šedočerná se světle šedým týlem.Kavka obecná žije v zalesněných stepích, lesích, kulturní krajině, na pastvinách, ve městech i pobřežní oblastech. Je velmi společenská a v hejnech, která bývají nejpočetnější během zimního období a na společných hřadovištích, se zdržuje po většinu roku, většinou i během hnízdního období. Často je k vidění i ve společnosti vran nebo havranů.
Je všežravá a v létě požírá zejména malé bezobratlé živočichy žijící na zemi, včetně hmyzu, pavouků nebo plžů. Živí se též mršinami, byly však zaznamenány útoky i na netopýry. Z rostlinné složky u ní převládají obilná zrna, semena, žaludy a ovoce. Je monogamní, páry přitom vytváří většinou na celý život. Svému hnízdišti bývá věrná. Hnízdo vystlané chlupy, hadry, kůrou, zeminou nebo jinými měkčími materiály staví společně samec se samicí nejčastěji v dutinách stromů, na útesech, v budovách a výjimečně i na jehličnatých stromech. V jedné snůšce je 4-5 hladkých, lesklých, světlých, přibližně 36 x 26 mm velkých vajec s tmavým skvrněním, na kterých sedí samotná samice 17-18 dní. Mláďata, která krmí oba rodiče, hnízdo opouští po 28-35 dnech. Zatím nejvyšší zaznamenaný věk u volně žijícího jedince činí 20 let a 4 měsíce.
Čáp černý 
(Ciconia nigra)
Toto mláde čápa černého z roku 2015 se k nám dostalo poté co se mu jako mláděti nevyvinulo obrysové (vnější) peří. Tato skutečnost mu znemožnila létat a tak nepodnikl tradiční migrační cestu, v takovémto případě je náročené vrátit čápa do přírody, neboť migrační proces je věc, kterou se čápi částečně učí od svých rodičů.
Čáp černý je zástupcem čeledi čápovitých (Ciconiidae). Je to velký, převážně černý pták s bronzovým leskem, červeným dlouhým zobákem a bílým břichem. Mezi samcem a samicí téměř není rozdíl, mláďata jsou matně hnědá s šedozeleným zobákem. Dožívá se věku přes 15 let.
Čáp černý vyhledává především rozsáhlé lesy v blízkosti vodních toků nebo stojatých vod. Podle některých zdrojů převažuje v lesích listnatých a smíšených, jiné prameny však uvádějí jeho výskyt spíše v jehličnatých porostech. V bezlesé či přímo kulturní krajině s ojedinělými stromy se vyskytuje jen zřídka; v poslední době však častěji. Po vyhnízdění a za tahu se objevuje i na otevřených vodách.Žije velmi skrytě – jeho hnízdo je těžké najít i pro zkušenější ornitology. Teprve pomocí satelitního sledování v rámci projektu Africká odysea se zjistilo, že v noci přichází až k okrajům lidských sídel a zde skrytě u vodních toků loví potravu.
Jeho potrava je téměř výlučně živočišná – hlavní podíl připadá na ryby, které jsou v ní zastoupeny více než u čápa bílého. Loví ale také žáby, mloky, vodní hmyz a hady, méně pak drobné savce a ptáky. Potravu hledá převážně v mělkých vodách – většinou v lesních potocích a horských bystřinách. Je ochoten za ní letět i dvacet kilometrů od hnízda.
Výr velký
Tito výři se k nám do stanice dostali po nárazu na překážku. Bohužel jejich zranění jim již neumožňuje vrátit se do přírody.
Veverka obecná
(Sciurus vulgaris)
Veverka obecná je středně velký hlodavec z čeledi veverkovitých (Sciuridae) obývající široké území v rozmezí od západní Evropy až po východní Asii. V České republice ji nalezneme v lesích všech typů, parcích, alejích, větších zahradách nebo hřbitovech se stromovým porostem. Veverka obecná obvykle dorůstá 19 až 23 cm a dosahuje hmotnosti mezi 250 až 340 g. Huňatý ocas, který napomáhá udržovat rovnováhu při lezení a skocích na stromech a který veverka využívá jako „pokrývku“ těla při spánku, je 14,5 až 20 cm dlouhý.
Veverka obecná žije až na období rozmnožování samotářským způsobem života a jiným veverkám se většinou vyhýbá. V dutinách stromů, někdy i na tlustších větvích, obývá v průměru 25–30 cm velké hnízdo, ve tvaru kukaně, tvořené mechem, listy, trávou a kůrou. Je schopna vypnout tělo do tvaru křídla, čehož využívá při delších skocích. Není teritoriální a domácí území jednotlivých jedinců se značně překrývají. Je aktivní přes den, ale ve vrcholné části dne je většinou ukryta ve svém hnízdě, přičemž se vyhýbá teplu a větší viditelnosti vůči predátorům, mezi které patří především kuna lesní, kočka divoká, liška obecná, lasice kolčava, která loví především mláďata, ale také větší dravci, např. káňata lesní nebo sovy. V zimě nehibernuje, ale tráví ve svém hnízdě větší dobu než v létě. Dokáže se pohybovat rychlostí až 19 km/h
60 až 80 % dne tráví hledáním potravy, kterou tvoří především semena šišek, houby, které si suší ve svých hnízdech, různé plody, např. oříšky, ale občas si pochutná i na čerstvé míze. Část nalezené potravy si uschovává do svých „spižíren“ v dutinách stromů, které ji poskytují výbornou zásobárnu potravy v nejtěžších obdobích. Při konzumaci potravy přitom sedí jako většina veverkovců „na bobku“, přičemž si potravu drží v předních končetinách.
NAUČNÁ STEZKA
V areálu je umístěno celkem 6 cedulí s informačními panely k jednotlivým tématům. Ke každé ceduli můžete najít nějaký prvek, který s ní souvisí.
Cedule č. 1 - Obecné informace o areálu a naší činnosti
(Cedule se nachází před vstupní bránou stanice)
Cedule č.2 - Netopýři
(Cedule se nachází za vchodem u popelnic na tříděný odpad, ukázková budka pro netopýry je instalována na stromě vlevo od cedule č.1 - před vstupem do areálu)
Netopýry zde uvidíte létat většinou v podvečer, lužní les jim poskytuje dostatek potravy v podobě létajícího hmyzu.
Cedule č.3 - Obojživelníci
(Cedule se nachází v expoziční části pro živočichy, obsahuje INTERAKTIVNÍ AUDIOSTOPY, za cedulí se nachází ukázková tůňka pro obojživelníky s typickými vodními rostlinami)
Cedule č.4 - Hmyz
(Cedule se nachází u přírodní zahrady, zde si můžete prohlédnout hmyzí hotel, bylinkovou spirálu, vyvýšené záhony a zídku pro plazy)
Cedule č.5 - Ptáci
(Cedule se nachází u pozorovatelny poblíž srnčího výběhu, obsahuje INTERAKTIVNÍ AUDIOSTOPY, z pozorovatelny můžete pozorovat dění na blízký budkách, krmítku nebo vyšší patro okolního lesa)
V okolí můžete zahlédnout velké množství ptáků, k nejčastějším návštěvníkům okolí patří brhlík lesní, strakapoud velký a prostřední, dlask tlustozobý, pěnkava obecná, sýkorka koňadra a modřinka, zvonek zelený, čížek lesní a další.
Cedule č.6 - Brouci
(Cedule se nachází po levé straně od vstupní brány, poblíž cedule je zbudováno broukoviště společně s modelem nosorožíká kapucínka)